Máme v rodině iPad - aneb má cesta k post-pc éře

Opouštení klasických počítačů je dnes čím dál běžnější a tak se i u nás doma začalo utíkat od pc. Kam jinam než k iPadu. Proč vlastně?

iPad je dnes již všeobecně známé zařízení a představovat ho asi nemá smysl. Stejně jako mnoho jiných lidí i mne si tato placka získala i přes prvotní skepsi. A kdo měl iPad alespoň na pár minut v rukou, ví proč. 

Post-pc éra je dnes velmi silné a donekonečna omílané téma. A jako fanouška informačních technologií mě toto téma nemohlo minout. Post-pc érou je nazývána dnešní (nebo velmi málo vzdálená) doba, kdy se čím dál více uživatelů odvrací od klasických počítačů (ať už stolních nebo přenosných) a nahrazují je zařízeními jako je právě iPad.

Samozřejmě jsou zde skupiny uživatelů, které post-pc éra nijak nepostihuje a jsou to většinou profesionálové jako například grafici, programátoři apod. V takovýchto odvětvích se počítače tak jak je známe budou držet ještě dlouho. 

Ovšem pro běžné uživatele je dnes o mnoho pohodlnější použít tablet či smartphone namísto počítače. Díky velmi rychlému rozmachu těchto zařízení se rozrůstá portfolio aplikací pro tato zařízení a tak je jejich využívání ještě o mnoho pohodlnější. Kupříkladu k největší sociální síti Facebook se v říjnu 20011 přihlšaovalo přes 157 milionů aktivních uživatelů používajících mobilní aplikaci. O rok později to bylo 340 milionů. To jasně ukazuje trend upřednostnění mobilních zařízení před počítačem. 

Toliko teorie. Můj osobní přístup k věci se vyvíjel dlouhou dobu. Již před mnoha lety jsem si přál zařízení, které by splnilo nároky na běžný počítač a zároveň bylo vždy po ruce. Fakt, že tehdejší nároky na počítač dnes převyšuje prakticky každý mobil nechme stranou. :) Představoval jsem si jak budu mít mobil ( o smartphonech se tenkrát moc nevědělo - nejbližší příbuzný dnešním smartphonům byl komunikátor Nokia 9300), který po příchodu domů postavím do doku někde v chodbě, a na stole ve vedlejší místnosti bude ležet klávesnice a stát monitor. O vše ostatní se v mé bujné fantazii postaral onen 'mobil'. Tenkrát jsem však ještě nebyl schopen domyslet o co se vlastně měl postarat. A hle, dnes tato má tajná utopistická představa pomalu ale jistě vstupuje v platnost. Ovšem s tou změnou že klávesnice a monitor nejsou ve vedlejší místnosti, ale součástí našich zařízení. 

Na takovéto zařízení jsem tedy čekal. A první co jsem tedy zkoušel byly logicky smartphony. Teprve s mým nedávným switchem na iPhone mi to tak nějak začalo dávat smysl. Návyk na používání iPhonu na čím dál více činností přišel s lehkostí jarního vánku. Jednou jsem se dokonce přistihl jak před puštěným počítačem sedím s iPhonem v ruce a počítač hučí zcela zbytečně. A tak jak jsem si zvykal na ekosystém Applu začal jsem čím dál víc pokukovat po iPadu. Používat iPhone bylo velmi intuitivní a s iPadem to nemělo být jinak. 

A tak jsem včera po dlouhém vybírání vhodného modelu koupil iPad. S iPhonem jsem již tak sžitý, že uvedení iPadu do provozu bylo dílem pár okamžiků a mohla začít instruktáž pro mou drahou polovičku a ještě dražší ratolest. Instruktáž trvala cca 5 minut. Opravdu. To jak je používání iPadu jednouduché nemůže nic dokázat tak, jako pohled na tříapůl-leté děvčátko, které s lehkostí IT specialisty spustí kraslící program a namaluje svůj první elektronický obrázek běhehem několika málo pokusů. 

Naše rodina tak oficiálně vstupuje do post-pc éry a jsem zvědav jak se sní popasujeme. Po jednom dni s iPadem je jasné jedno. Rozhodně nás to bude bavit. Všechny tři.