Můj blog začíná otázkou. Neptám se však na důvody našeho bytí či nebytí, smyslu života a podobně. Má otázka je spíše brána jako téma k zamyšlení. Proč přecházet z nejrozjetějšího vlaku, kterým teď Android bez pochyby je? A proč zrovna k iOS? ...
Omáčka na začátek
Fanouškem mobilních telefonů a mobilních zařízení vůbec jsem se stal v době dávno zapomenuté a překonané, kdy smajlík v sms byl něco jako dnes videohovory.
Když se na trh začali dostávat tzv. chytré telefony, začalo být používání mobilu daleko zajímavější. Prvním "chytrým" telefonem pro mně byla Nokia 6600, malý počítač v kapse říkal jsem si... Kalendář v mobilu, který mám pořád u sebe, nebo dokonce wap, mp3. Neuvěřitelné! Jenže to neměl být onen průlom. Průlom přišel roku 2007 v lednu, devátého. iPhone!
Steve Jobs nám předvedl svou vizi. Vizi kterou nosil ve svém geniálním mozku dlouhou dobu před vyvinutím technologií kterými byl iPhone vyroben. Prakticky okamžitě si iPhone našel příznivce a stejně tak i odpůrce. Po příchodu systému Android od giganta Google se část odpůrců iPhone zformovala okolo této platformy a její komunita roste každým dnem. Ale ani Android nemá jen fanoušky, má i odpůrce a to nejen ze strany jablečných fanoušků. Nechci se tu pouštět do rozmotávání složitého propletence mobilních systémů - nemám na to kvalifikaci a hlavně název blogu je jasný. Jsem fanoušek androidu, co si právě objednal iPhone 3gs.
Ospravedlnění útěku
Zpět k prvotní otázce. Proč? Proč si fanoušek Androidu vůbec koupí iPhone? Odpověď není tak jednoduchá jak by se mohlo zdát. Koupil jsem si iPod. Starší a použitý. Na zkoušku. Mám ho dva roky, musel jsem kvůli němu začít používat iTunes, protože jinak se do něj nahrává muzika poměrně nepohodlně a já to nechtěl řešit, stejně nesnáším WMP. S iTunes jsem se naučil pracovat bez velkých obtíží (co vyšla i česká mutace programu, je to opravdu hračka) a zvykl jsem si i na určitá omezení, která s sebou tento program přináší. Celkově jsem si na používání iPodu zvykl a ovládání je opravdu intuitivní. A v tom to tak nějak vězí. Vezmu-li si Android, 'intuitivní' nebude to první slovo, které mě napadne při pomyšlení na hromadu aplikací, z nichž každá umí něco jiného a aby uměl telefon to co chci, musím jich mít nastahovaných tolik, že se v nich ztratím už než dolistuji na konec nabídky.. To se ovšem týká mne a mých specifických nároků a potřeb. Je pravdou, že největší výhoda androidu je v tom, že pokud člověk chce, zůstane systém jednoduchým, až primitivním. Pokud ale člověk chce, promění se android v hřiště plné hraček, kde nemusí zůstat kámen na kameni. To se ovšem týká i iPhone (viz Jailbreak - více snad brzy v jiném a konkrétnějším článku). Ovšem s tím, že ono jednouduché až primitivní je velice efektivní už v továrním stavu a já jsem velice zvědav, jak si jablko povede v mých androidích rukou. Proto jsem si záměrně koupil starší kus, aby prvotní investice na mé osahání iOS nebyla tak drastická - to pro případ, že zjistím, že jablečný telefon pro mně není, a iOvce ze mně nebude:)
Proč blog?
A důvod, proč jsem se rozhodl průběžně sepisovat své pokroky v iPhone světě, a co víc, dokonce je drze vystavit na síť? To je dnes otázek, že:) Myslím, že ačkoli zarytý androiďák na tento blog ani nepáchne, někdo podobně nalomený, nebo jen zvědavý by zde na těchto stránkách mohl nalézt jakousi formu objektivního postoje k problematice roboticko-jablečné shyzofrenie, kterou si právě prožívám.
R.
